Jak jsem našla pravou cestu k Bohu

Jakou cestou jsem si prošla, než jsem našla, kdo doopravdy je láska v nejvyšším vědomí? A jaké to bylo, když jsem poprvé ucítila Boží lásku a přítomnost? To vše si můžete přečíst v tomto článku.

Od malička jsem vyrůstala v rodině, která byla hodně věřící. A tak jsem měla už od dětství možnost poznávat duchovní svět. Za celé ty roky, jsem ale hledala něco, co jsem našla až nyní v prosinci roku 2018. Ale vraťme se nyní zpátky na začátek:).

Celé ty roky jsem si představovala Boha jako starého pána, který sedí v nebi na obláčku na zlatém trůně a dívá se dolů na své hříšníky a vyhlíží, koho by tak mohl za jeho hříchy potrestat, protože tak nám to prezentuje náboženství. A tak jsem se nebeského tatínka spíše bála, než abych cítila lásku a důvěru. Hledala jsem tedy jinde. Měla jsem krásný vztah s Ježíškem a andílky a byla jsem tak dlouhou dobu spokojená.

Jednoho dne se ale stalo něco, co jsem nečekala. Celý život vnímám energie a toho dne jsem ucítila, tak překrásnou energii lásky, pochopení a porozumění až mě to rozplakalo. Ještě jsem tenkrát ale nedokázala rozpoznat, že je to Boží energie. To jsem poznala až v nyní v prosinci. Kdy jsem nacítila, kdo doopravdy je Nebeský otec. A začala si pomaličku s ním budovat láskyplný vztah, důvěřovat a s láskou odevzdávat. Postupně jsem poznávala, že to není žádný zlý dědeček, ale že je to přenádherná energie lásky.

No a v tom období přišel pro mne další šok a to bylo, když jsem narazila na vysílání, že je potřeba opustit všechna stará napojení. Nejprve jsem z toho byla hrozně zmatená a trošku jsem s tím bojovala, ale tak to se mnou rezonovalo, že opravdu do pár hodin jsem byla schopna poděkovat všem průvodcům, kteří mě kus mého života provázeli. Poděkovala jsem jim, že mi pomáhali a s láskou jsem vše propustila. Dokázala jsem ve třiceti jedna letech opustit náboženskou víru a to bylo jedno z velmi těžkých rozhodnutí, protože jsem se bála, že svoji rodinu zklamu. Vše ale dopadlo dobře s láskou a pochopením.

A tak jsem se najednou ocitla v pro mě zcela novém světě. Najednou jsem si přišla hodně sama a ztracená. Postupně se mi ale začala ukazovat nová a mnohem krásnější cesta, cesta mé transformace, cesta mé duše. Dnes každý den prociťuji s vděčností a velkou láskou, že tady mohu být. Nyní vím, že Bůh je láska v nejvyšším vědomí, vždy to s námi myslí dobře a s největší láskou. Nyní vím, že vše zlé co se mi dělo, bylo pro mé dobro, protože mě to dostalo tam, kde jsem dnes a vím, že kdyby se mi nestaly ty zlé věci, tak bych nyní tady nepsala tyto řádky:). V současné době mám s Nebeským tatínkem krásný vtah, s důvěrou, vírou a odevzdáním kráčím svou cestou životem dál a nacházím v ní další krásné poklady.

A proto nebojme se odevzdat a vzdát se věcí, které nám již neslouží. Je to těžké, člověk při tom projde mnoha těžkostmi, ale když to odevzdáme, tak přijdou mnohem krásnější možnosti o kterých se nám ani nesnilo. Jako takový příklad bych ráda uvedla skupinku, kterou jsem měla tu čest poznat. Když jsem se vzdala náboženství už jsem byla opravdu sama a myslela si, že to tak i zůstane. Do pár měsíců jsem ale našla úžasnou skupinku a až tam jsem procítila opravdovou lásku a vděčnost. Vzpomínám si na můj první největší zážitek ve skupince, kdy jsme si povídali na téma dvojplamen a mě se znova otevřela ta ukrutná bolest v srdci i na duši, že mě můj dvojplamen odmítá. Začala jsem plakat, když mě holky psali, že to musí ven. Začali mě posílat lásku a pochopení. V ten moment jsem poprvé ucítila tu obrovskou lásku a podporu ostatních. Plakala jsem snad čtvrt hodiny. Ten den jsem opravdu poprvé procítila tolik lásky od druhých lidí, pro mne to bylo opravdu poprvé a ten moment jsem také dokázala procítit opravdovou vděčnost k Bohu, která šla až ze srdce a z duše. Opravdu se nebojme odevzdat stará napojení a situace, otevře se totiž nová a krásná cesta k naší duši a do opravdové lásky o které jsme ani nesnili:).

Cesta ke své duši není lehká, ale stojí za to se na ní dát. Nejprve musíme projít tmou a trním, ale za tou tmou se začnou objevovat nádherné dary a poklady. A proto neztrácejme víru a naději na této cestě a s láskou a důvěrou kráčejme dál vstříc do nové země plné lásky a přenádherných pokladů nám zatím ukrytých.

© Bc. Lenka Hofschneiderová, Cesta dvojplamene