O mně

Jednoho krásného dne jsem seděla a přemýšlela jsem o svém životě. Už jako malá holčička jsem věděla, že je někde ta pravá láska mého života. Cítila jsem to hluboko ve svém srdíčku, že je tady muž, pro kterého mé srdce bije - můj dvojplamen.

Pamatuji si večer, kdy jsem ležela v posteli a modlila se k Bohu. Prosila jsem ho, abych poznala svou pravou lásku, dokonce jsem řekla i vlastnosti, jaké by měl mít. Nechala jsem volně plynout čas a za týden jsem ho poznala. Tenkrát jsem ještě nevěděla, kdo doopravdy je ani kdo jsem já.

Začaly ty nejhezčí chvíle v mém životě. Už při prvních písmenkách jsem věděla, že je to on. Cítila jsem to souznění, pocit toho, že jsem konečně doma. Pro oba dva to byly velmi krásné chvíle a oba jsme cítili to samé - že jsme našli toho, koho jsme celý život hledali. Zažili jsme přenádherné chvíle, na které nikdy nezapomeneme. Cítili jsme, že k sobě patříme, jenomže oba máme své rodiny, a tak jsme vždy byli jen přátelé.

Jednoho dne se však vše změnilo, pro mě ze dne na den. Přestal psávat, dříve jsme si psali každý den nyní už to bylo jen jednou za týden nebo čtrnáct dnů. Už neříkal to, co cítí a najednou jako kdyby vše to krásné bylo pryč. Byl tak vzdálený a chladný. Já to nechápala, nevěděla jsem, co se stalo. Jenom mi řekl, že kdyby neměl rodinu, byl by se mnou, ale takhle nemůže. Já se z toho zhroutila. Nechápala jsem, proč dříve psal o krásné budoucnosti, o tom, co cítí a najednou to bylo vše pryč. Zažila jsem temnou noc duše, kdy mně to vnitřně trhalo na kusy. V ten moment jsem nechtěla žít, život bez něj pro mne neměl žádný smysl. Takhle se to táhlo dva roky, kdy jsem nevěděla, co se sebou dělat a co se stalo.

V září roku 2018 jsem na internetu narazila na článek o dvojplamenech a najednou mi to dávalo smysl. Četla jsem články se zatajeným dechem a nevěřila tomu, jak dokonale to sedí. A tak jsem se o to začala zajímat více. Našla jsem si na Facebooku skupinu, která se tomuto tématu věnuje, četla jsem každý článek a věnovala jsem tomu snad každou minutu svého života. Ale co se nestalo, dvojplamen začal utíkat ještě víc. Tenkrát jsem ještě nevěděla, že když na něj zaměřuji pozornost, tak ho tím tlačím a on utíká víc.

Když jsme se v to září viděli naposledy, tak utíkal doslova. Nevěnoval mi pozornost, pořád se rozhlížel kolem a utíkal ode mne pryč. Tohle byla ta chvíle, kdy jsem si řekla, že tohle není normální a právě toto setkání nastartovalo mou úplně novou životní cestu. Najednou jsem pochopila, o čem to celé je. Duchovní cestou jsem sice šla již několik let, ale největší má transformace začala právě díky tomu, že přede mnou můj dvojplamen utíkal.

Dnes je konec října roku 2019 a když se ohlédnu zpátky, tak jsem úplně někdo jiný. V září 2018 jsem byla člověk závislý na svém dvojplamenu, plný bloků a strachů. Dnes už vím, že já sama jsem tvůrcem svého života, přebrala jsem za svůj život zodpovědnost, žiji s vděčností za každou minutu svého života a vím, že vše je tak, jak má být. Svému dvojplameni jsem dala volnost a snažím se žít život v lásce a harmonii. Jsem mnohem šťastnější a spokojenější. Můj dvojplamen mi dal to nejlepší, co mohl. Tím, že přede mnou utíkal, mi dal příležitost najít sama sebe a započala má cesta duše a transformace.

A co bych tak napsala na konec? Vím, jak moc těžké je, když člověk musí jít bez svého dvojplamene. Ale víte co, jestli máme být spolu, tak ono to přijde, v ten praví čas. Vše se snažím odevzdávat Bohu, vím, že pro mne chce jen to nejlepší a vždy mi pošle přesně to, co potřebuji. Zatím mám na sobě ještě hodně práce, ale už nyní jsem udělala obrovský krok a jsem odhodlaná jít cestou lásky a světla dál. Se svým dvojplamínkem jsme ti nejlepší přátelé, jsme v pravidelném kontaktu, píšeme si, voláme se a pravidelně se vídáme a já jsem nesmírně vděčná za to, že jsem ho mohla poznat, a tím se můj život vydal jinou krásnější cestou. Cestou ke své duši, lásce a transformaci.

Jsem moc ráda, že jsem mohla napsat svůj příběh a dodat trochu povzbuzení těm, kteří na tom jsou stejně jako já. Nemějte to svým dvojplamínkům za zlé, že utíkají. Dávají nám tím ten nejhezčí dar a příležitost změnit svůj život a najít sami sebe. Už v tom nevidím nic zlého, právě naopak můj dvojplamen je můj dárek z nebe a tím nejlepším, co mne v životě potkalo. Dejme jim svobodu a pracujme sami na sobě :). Sami se snažme žít v harmonii, lásce a vděčnosti. Jestli se dvojplamínci budou chtít přidat, tak se k naší cestě přidají... Ostatně přesně tohle mi můj plamínek řekl: " Prožívej svůj život, jak nejlépe dovedeš, buď šťastná sama se sebou a žij svůj život snů a když se k tobě láska tvého života poté připojí, bude to jen třešnička na dortu"...